close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
ICQ : 204-420-104 Skype : elis_bennington

Bohatství nebo láska??? II.

11. ledna 2007 v 15:02 | Kosynka |  Bohatství nebo láska???
Scházím ze schodů a najednou spatřím něco, co mě dost překvapí. V uvítacím salonku totiž není pan Hašimoto, ale někdo úplně jiný…
"Sáro?!" vykřiknu s pohledem přilepeným na mladé, plavovlasé dívce, která sedí na pohovce a s pobaveným výrazem mě sleduje jak scházím - no teď spíš už běžím ze schodůJ "Sáro, co tady děláš??? Myslela jsem, že jsi v Anglii." "Ano, to jsem byla, ale už mě to tam nebavilo a navíc mi scházela jedna moje praštěná kamarádka." řekne Sára a zadržuje smích, protože na mě musí být vážně krásný pohled. Stojím tam s pusou dokořán a srovnávám si v hlavě to, co mi Sára řekla. Konečně se trochu vzpamatuju, než však stačím něco říct Sára se na mě vrhne a obejme mě. "Annie (Ený), moc si mi chyběla." "Ty mě taky Sáro, jsem moc ráda, že jsi zpátky." Ještě chvíli se objímáme, potom mě Sára pustí a já si teprve teď všimnu nějakého dredatého kluka, který sedí na pohovce a usmívá se. Sára si všimne kam se dívám a řekne: "To je Tom, můj přítel." Potom se otočí na Toma "A tohle je Annie, moje nejlepší kamarádka." "Ahoj, těší mě, Tom." "Taky mě těší, Annie." "No tak my už půjdeme, přišli jsme tě jenom pozdravit a jak jsem slyšela čekáte důležitého hosta. Tak se měj Annie a zítra se za tebou stavím." "Dobře, ahoj zítra. Jsem moc ráda, že jsem tě zase viděla, Sáro." řeknu a dívám se jak se za mojí přítelkyní zavírají dveře. V tu chvíli se otevřou dveře pracovny a vejde můj otec s japonským obchodníkem panem Hašimoto. "Dobrý večer, vítám vás tu." řekne moje matka a usměje se na pana Hašimoto. Ten jí odpoví něco v tom smyslu, že je rád, že jsme ho pozvali… Nevím, moc je nevnímám. Myšlenkami jsem u Sáry a vzpomínám na všechno, co jsme spolu prožili…
Večeře proběhne celkem v klidu. Já jsem pořád myšlenkami jinde a můj otec si s panem Hašimoto povídá o obchodech. O čem také jiném, že? Najednou se mě otec zeptá: "Že Annie?" "Co - cože? Promiň tati, trochu jsem se zamyslela." "Říkal jsem panu Hašimoto, že zasnoubení tebe a Cheranda jeho syna je vážně skvělý nápad a přinese nám mnoho dobrého." Teprve teď se pořádně proberu z mých myšlenek a vytřeštěně se dívám na otce. "To nemyslíš vážně??? Ty mě chceš zasnoubit??? Navíc s někým koho vůbec neznám?!" "Omyl holčičko, nechci tě zasnoubit, už jsem to udělal." řekne můj otec a myslí si kdo ví jakou mi neudělal radost. Zvednu se od stolu a běžím k sobě do pokoje. Po tvářích se mi kutálí slzy…
Vyběhnu schody a běžím k sobě do pokoje. Když vejdu dovnitř zavřu dveře a padnu na postel. Ležím tam schoulená do klubíčka a pořád brečím. Jak mi to mohl udělat?! Můj vlastní otec a udělá mi tohle! Prodal mě jako bych byla nějaké zboží. Zasnoubil mě s cizím člověkem. S někým koho vůbec neznám. Nemám možnost se do něj zamilovat. Prostě si ho jen vezmu a hotovo. Alespoň, že mi je zatím sedmnáct. Takže se nemůžu vdávat, ale za rok už budu moct… Bože! Já se nechci vdávat bez lásky, nechci! Ještě chvíli přemýšlím až vyčerpáním usnu. Ráno mě probudí něčí hlas…
Market
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama