"Co se mu stalo?"zeptám se Billa a koukám na Toma.
V noci jsem se totiž probudila a místo toho, abych vedle sebe na posteli našla spícího Billa, byla postel prázdná...Šla jsem se tedy podívat, kde je a našla jsem ho, jak ještě s nějakým chlápkem Toma táhne do Billova pokoje.
"Opil se."řekne stručně Bill a já se začnu smát.
Tom je tak mimo, že usíná Billovi na rameni. Ten se jen tak tak snaží podepřít.
"Pomoz mi s ním. Nezdá se, ale je těžkej."houkne na mě Bill a já ještě se smíchem mu pomůžu dostat Toma do postele.
(Aby jste tomu rozuměli...kluci měli na začátku pokoj spojenej, ale když jsem začala chodit s Billem, Tom se rozhodl, že nám nechá trošku soukromí a pořídil si vlastní pokoj vedle nás.)
"Proč ho táhneme vůbec semka? Copak nemá svůj pokoj?"vzdychnu a protáhnu se. Tom je vážně těžkej...
"Má, ale za boha jsem nemohl najít jeho klíčky."řekne Bill.
"To by mě zajímalo, proč se tak opil..."začnu přemýšlet.
"To mě taky... ale Tom se opíjí, jenom když má problémy s holkama."
Já se jenom podívám na spícího Tomíka. Vypadá, jako andílek.
"Ať na něm ty oči nenecháš."okřikne mě se smíchem Bill.
"Ty máš strachu..."sjedu ho.
"No fájn. By mě zajímalo, kde budeme dneska spát my."řekne Bill a podívá se na Toma, kterej se v klídku rozvaluje na Billově posteli.
"Můj pokoj je volnej."navrhnu a Billovi se jenom rozzáří očka :-)
***
Je krásné, slunné odpoledne a proto jsem se rozhodla, že se vydám na nákupy. Tom ještě pořád spí jako zařezanej, Bill musel někam odjet a brácha s Danielou?? Nevím...do soukromí jim nelezu :-)
Hodím na sebe minisukni, tričko na ramínka, kšilt do vlasů a sluneční brýle...samo že kabelku a už pádím do města.
Mám v plánu zajít do jednoho obchodu s music, ale před obchoďákem mě zarazí nějakej kluk...hádám mu tak sedmnáct let.
"Jé...ahoj. Já jsem Filip. Ty seš Laura, že jo?"
"Jo...chceš autogram?"zeptám se ho rovnou.
On jenom přikývne. Dojde ještě pro nějaký svý kámoše.
"Hele, můžu se s tebou místo autogramu vyfotit?"navrhne a já, abych se ho zbavila, přikývnu.
Jeho kámoš si připraví foťák a Filip mi omotá ruce kolem krku. Než stačím jakkoliv zaprotestovat, začne se se mnou líbat...
Chvilku stojím jako opařená a až mi konečně dojde, co se to děje, vší silou ho kopnu kolenem do rozkroku.
"Seš blbá nebo co?"křičí na mě Filip, drží mezi nohama a jeho kámoši se můžou uřechtat smíchy.
"Filipe...pádíme. Fotky máme."křikne na něj kámoš a všichni zmizí pryč.
Pak mi to dojde...Do hajzlu!! Oni mě fotili, když mě ten debil líbal...jestli to dají do novin, tak jsem vyřízená...
Okamžitě zapomenu na nějaký nákupy a jdu nazpátek do hotelu. Po cestě ale potkám kámošku Janu, se kterou jsem se neviděla asi tři roky...zakecáme se a nakonec se do hotelu vrátím okolo půlnoci.
Zjistím, že na mém pokoji nikdo není...Bill ani Tom.
Chtěla jsem jít za Billem a vysvětlit mu, co se stalo...protože jestli ty fotky někde zveřejní, Bill je uvidí a potom...
Jsem tak unavená, že spadnu na postel a v mžiku usínám...
***
"To snad není možný!!"křičím ráno v pokoji. Zrovna mi Martin donesl jedny nejčtenější noviny v Německu a hnedka na přední straně jsem já, jak se vášnivě líbám s Filipem...
KDO TO BUDE PŘÍŠTĚ???
Tak takovýhle článek je napsaný pod tou pitomou fotkou...
"Leny...já jsem si myslel, že chodíš s Billem."vypadne jenom z Martina.
"VYPADNI!!!HNED!!"křičím na něj rozzuřeně a noviny mu házím zmačkaný na hlavu.
Martin jenom nechápavě pokrčí ramena a zmizí.
Já se opřu zádami o dveře a zakroutím hlavou...
"To je snad zlej sen ta sláva..."zašeptám.
Najednou někdo prudce rozrazí dveře, až odletím skoro přes celej pokoj, neboť jsem se o ně opírala...BILL!!
"Můžeš mi to vysvětlit?"zeptá se mě "docela" klidným hlasem a hodí po mě ty pitomý noviny.
"Bille...musíš mi věřit. Je to jinak, než to vypadá."začnu.
"Vážně?? Kdo to bude příště??"čte rozzuřeně Bill článek z novin.
"B-I-L-L-E!!Poslouchej mě...nemohla jsem nic dělat...byl to mžik a..."
"NE!!Nebudu tě poslouchat Leny...běž si za tím svým Filipem a mě dej pokoj...rozumíš?"křikne Bill a chce odejít, ale já ho chytím za ruku.
"Bille, prosím tě. Věříš víc novinám než mě?"zašeptám otázku a bojím se jeho odpovědi.
"Je konec..."zašeptá taky a v očích se mu objeví slzy. Já jenom bezmocně zakroutím hlavou a Bill odejde.
Svalím se na zem, nohy si přitáhnu k tělu a hlavu schovám do dlaní. Proč já? Copak nemůžu bejt chvilku šťastná?
(Nicolca)
V noci jsem se totiž probudila a místo toho, abych vedle sebe na posteli našla spícího Billa, byla postel prázdná...Šla jsem se tedy podívat, kde je a našla jsem ho, jak ještě s nějakým chlápkem Toma táhne do Billova pokoje.
"Opil se."řekne stručně Bill a já se začnu smát.
Tom je tak mimo, že usíná Billovi na rameni. Ten se jen tak tak snaží podepřít.
"Pomoz mi s ním. Nezdá se, ale je těžkej."houkne na mě Bill a já ještě se smíchem mu pomůžu dostat Toma do postele.
(Aby jste tomu rozuměli...kluci měli na začátku pokoj spojenej, ale když jsem začala chodit s Billem, Tom se rozhodl, že nám nechá trošku soukromí a pořídil si vlastní pokoj vedle nás.)
"Proč ho táhneme vůbec semka? Copak nemá svůj pokoj?"vzdychnu a protáhnu se. Tom je vážně těžkej...
"Má, ale za boha jsem nemohl najít jeho klíčky."řekne Bill.
"To by mě zajímalo, proč se tak opil..."začnu přemýšlet.
"To mě taky... ale Tom se opíjí, jenom když má problémy s holkama."
Já se jenom podívám na spícího Tomíka. Vypadá, jako andílek.
"Ať na něm ty oči nenecháš."okřikne mě se smíchem Bill.
"Ty máš strachu..."sjedu ho.
"No fájn. By mě zajímalo, kde budeme dneska spát my."řekne Bill a podívá se na Toma, kterej se v klídku rozvaluje na Billově posteli.
"Můj pokoj je volnej."navrhnu a Billovi se jenom rozzáří očka :-)
***
Je krásné, slunné odpoledne a proto jsem se rozhodla, že se vydám na nákupy. Tom ještě pořád spí jako zařezanej, Bill musel někam odjet a brácha s Danielou?? Nevím...do soukromí jim nelezu :-)
Hodím na sebe minisukni, tričko na ramínka, kšilt do vlasů a sluneční brýle...samo že kabelku a už pádím do města.
Mám v plánu zajít do jednoho obchodu s music, ale před obchoďákem mě zarazí nějakej kluk...hádám mu tak sedmnáct let.
"Jé...ahoj. Já jsem Filip. Ty seš Laura, že jo?"
"Jo...chceš autogram?"zeptám se ho rovnou.
On jenom přikývne. Dojde ještě pro nějaký svý kámoše.
"Hele, můžu se s tebou místo autogramu vyfotit?"navrhne a já, abych se ho zbavila, přikývnu.
Jeho kámoš si připraví foťák a Filip mi omotá ruce kolem krku. Než stačím jakkoliv zaprotestovat, začne se se mnou líbat...
Chvilku stojím jako opařená a až mi konečně dojde, co se to děje, vší silou ho kopnu kolenem do rozkroku.
"Seš blbá nebo co?"křičí na mě Filip, drží mezi nohama a jeho kámoši se můžou uřechtat smíchy.
"Filipe...pádíme. Fotky máme."křikne na něj kámoš a všichni zmizí pryč.
Pak mi to dojde...Do hajzlu!! Oni mě fotili, když mě ten debil líbal...jestli to dají do novin, tak jsem vyřízená...
Okamžitě zapomenu na nějaký nákupy a jdu nazpátek do hotelu. Po cestě ale potkám kámošku Janu, se kterou jsem se neviděla asi tři roky...zakecáme se a nakonec se do hotelu vrátím okolo půlnoci.
Zjistím, že na mém pokoji nikdo není...Bill ani Tom.
Chtěla jsem jít za Billem a vysvětlit mu, co se stalo...protože jestli ty fotky někde zveřejní, Bill je uvidí a potom...
Jsem tak unavená, že spadnu na postel a v mžiku usínám...
***
"To snad není možný!!"křičím ráno v pokoji. Zrovna mi Martin donesl jedny nejčtenější noviny v Německu a hnedka na přední straně jsem já, jak se vášnivě líbám s Filipem...
KDO TO BUDE PŘÍŠTĚ???
Tak takovýhle článek je napsaný pod tou pitomou fotkou...
"Leny...já jsem si myslel, že chodíš s Billem."vypadne jenom z Martina.
"VYPADNI!!!HNED!!"křičím na něj rozzuřeně a noviny mu házím zmačkaný na hlavu.
Martin jenom nechápavě pokrčí ramena a zmizí.
Já se opřu zádami o dveře a zakroutím hlavou...
"To je snad zlej sen ta sláva..."zašeptám.
Najednou někdo prudce rozrazí dveře, až odletím skoro přes celej pokoj, neboť jsem se o ně opírala...BILL!!
"Můžeš mi to vysvětlit?"zeptá se mě "docela" klidným hlasem a hodí po mě ty pitomý noviny.
"Bille...musíš mi věřit. Je to jinak, než to vypadá."začnu.
"Vážně?? Kdo to bude příště??"čte rozzuřeně Bill článek z novin.
"B-I-L-L-E!!Poslouchej mě...nemohla jsem nic dělat...byl to mžik a..."
"NE!!Nebudu tě poslouchat Leny...běž si za tím svým Filipem a mě dej pokoj...rozumíš?"křikne Bill a chce odejít, ale já ho chytím za ruku.
"Bille, prosím tě. Věříš víc novinám než mě?"zašeptám otázku a bojím se jeho odpovědi.
"Je konec..."zašeptá taky a v očích se mu objeví slzy. Já jenom bezmocně zakroutím hlavou a Bill odejde.
Svalím se na zem, nohy si přitáhnu k tělu a hlavu schovám do dlaní. Proč já? Copak nemůžu bejt chvilku šťastná?
(Nicolca)